Madagaskar ….. leží 400km od jihovýchodních afrických břehů, ale Afrika to není. Malgaši, zdejší obyvatelé, jsou původem Asiaté kteří připluli z Indonésie před 2000 lety, ale i tak Madagaskar není Asie.  Mnohé biologické druhy mají svůj původ až v Americe nebo Austrálii. Přesto Madagaskar rozhodně není ani Amerikou, ani Austrálií. Příroda měla dostatek času, aby zde vytvořila unikátní a neopakovatelný svět, jež nemá obdoby. Madagaskar je prostě Madagaskar.

Proběhlo sčítání financí a kilometrů ….
Podtrženo a sečteno: Na tomto krásné, leč trošku drsném ostrově jsem procestoval téměř 6.800 kilometrů. Celková částka mi vychází na 68.000,- kč. Když odečtu cifru cca 3.000,- kč za dárky, tedy trika, alkohol a především vanilku, tak se dostanu k sumě 65.000,- kč, což je celková částka za procestování této země včetně letenky. A mohla být ještě o trošku nižší, kdybych více využíval stanu a neunáhlil se s nákupem dráhého splutí Tsiribihiny. Ničeho ale rozhodně nelituji. Naopak, jsem rád, že jsem tu byl a že jsem poznal, jaká tato země skutečně je.

30. listopadu
V 11h dopoledne zvoní telefon a mužský hlas mi oznamuje, že s batohem u mě bude nějak po poledni. Ve 13:00 je už batoh skutečně doma. Zatoulané zavazadlo je chybou letiště a to vám jej následně doručí až domu. Ihned lezu do báglu s napětím co asi přežilo a co nepřežilo cestu. Naštěstí je vše v pořádku. Spousta vanilky, triček, pivo, rum, manga i liči jsou v pořádku. Jen spodek batohu je totálně mokrý. Aha, na Mada letišti nemaji zavazadlové kontejnery a bagáž se tam nakládá ručně. No a jak už víte z předchozích zpráv, před startem tam pěkně chcalo. Vše mokré rozvěšuji po prádelně a po topení a hned v zápětí začíná ochutnávka všeho dovezeného. Tak teď zbývá už jen sečíst finance a kilometry.

29. listopadu
V Paříži přistáváme nějak ráno kolem 6h. Teplota 7 st.C. Na sandály teda teplota nic moc. Na své ponožky nasazuji ještě ty z letadla. A proč mam sandály? No proto že v botaskách jsou schovány lahve s rumem. Měká bota je dokonalá ochrana a s těma dvojema ponožkama v sandálech zas tak moc netrpim, ale po Paříži rozhodně courat nejdu. Na to mam málo slabejch vrstev i nahoře. Pro tento případ jsem si s sebou na Mada opravdu žádnou zimní péřovou bundu nebral. Probdělou noc z letadla tak dospávam v letištní hale v teple. Teplotní skoky: Interiér letadla z Mada byl klimatizací zchlazen na …. nedokážu odhadnout, ale byla to fakt zima. Většina lidí nastoupila v kraťasech a triku a hned začali převlíkat a nabalovat vrstvy. Zachraňuje mě slabej svetřík a bundička. Jo, to je tak když klimatizaci ovládá blbec. Z Mauriciusu už byla teplota O.K. . No a z Pařížského CDG startujem v 15:00 a v letadle se topí. Ó, jak příjemné. V Praze přistáváme na čas, tedy v 16:45 a pilot hlásí venkovní teplotu 2 st.C. Tak to už je drsný. U zavazadlového pásu jsem skoro první a zavazadla začínaj chodit překvapivě brzy, ovšem během pár minut je vše jinak. Rázem jsem tu poslední a sám, pás se zastavil a můj batoh nikde. Dochází mi, že příruční zavazadlo s foťákem a triko s baobabem které mam na sobě, protože své trika jsem rozdal na Mada, jsou jediným suvenýrem který pro tento okamžik mám a po návštěvě oddělení „Reklamace zavazadel“ se musim smířit s tím, že ještě několik hodin tomu nebude jinak, snad. Pani mě ujišťuje že u Pařížských letů je to běžné, což je asi pravda, protože ve frontě tu rozhodně nejsem sám. No, snad se najde. Z letiště mě odváží soused Jarda se svou ženou, kteří akorát z Prahy jedou do Pavlíkova na chalupu. To se mi to ale krásně povedlo.

28. listopadu sms
Start opozden jen o 45minut. Proste klasicke Madagaskarske MORA MORA, tedy pomalu, klidek, nespechej. Uznavam ze tady za to mohlo pocasi, ale jinak tu nikdy zadnej taxibrus nevyjel tak jak mel. Hodinove opozdeni bylo snad minimum. Tak ted uz GO na tu Pariz.

28. listopadu sms
Mel uz byt start, ale zatim nic. Radi tu pekna bourka s privalovym destem. Ranvej je jak bazen. V hale nekolikrat vypla elektrika. Sedim u okenka, super, ale je mi to prd platny. Prez destivou mlhu zadnej peknej vyhled, ten posledni loucici pohled, proste asi nebude. Na Mauriciusu budem za hodku, snad a odtud pak start celonocniho letu ve 22:35 na Parizske CDG, kde budem nejak rano v 7. Tak tedy hura na posledni cestovni presuny, tentokrat luxusnim taxibrusem Airbus A340-300 letecke spolecnosti Air Mauritius. Tak tedy AHOJ MADAGASKARE. Snad nekdy priste zas procestuji zbytek tve krasne rude zeme.

28. listopadu sms
Poslednim dobrodruzstvim je jizda taxi na letiste. Je to starej krap, nestartuje, cestou 2x roztlacujem, posere se razeni a dojizdime na dvojku. I pres stazena okenka v ukrutnem polednim vedru se dusim kourem z vejfuku valicim se z pod volantu. Na letisti rozdejchavam tu plynovou otravu. Do odletu zbejva hodina a venku uz zase paradne chcije. To je teda prima rozlouceni.

28. listopadu sms
Naposledy jsem procoural Tanu mimo centrum. Rozdal jsem veskere zbyvajici sojove suky, musli tycinky, sponky a masle do vlasu a detske prstinky. Nakoupil igelitku mistni pochoutky smazene satecky s cibulkou za 1,-kc kus a obdarovalal zebraky na ulici. Posledni Ariary utracim za trika, pivo, rum a hlavne za vanilku. Vse cpu do batohu s nervozitou a napetim zda to na letisti projde kontrolou. Odlet je v 5 odpoledne, tedy uz za chvilku. Pri baleni porad cumim z okna levneho hotelu a pohledem se loucim s mestem.

27. listopadu sms
Malgas nema boty, ma spinave a roztrzene triko, ale ma telefon, vetsinou starej, ale funkcni. Kdyz ma malgas boty, vetsinou jen zabky nebo pantofle, ma i neroztrzene triko a ma i o trosku lepsi mobil. Ve meste ma malgas botasky, je slusne oblecenej a ma vetsinou novej moderni mobil, mnohdy i dotykovej. Kontrast mezi mestem a venkovem je zde opravdu obrovsky. Ve meste staci popojit par ulic z centra a hned jste v jinem svete. Centrum Tany, stejne jako jinych mest a vesnicek, je jedno obrovske trziste vsemoznych veci. Ve mestech je videt i rozvoj verejnych wc a sprch, velkych kontejneru na odpad a zametenych ulic. Ovsem odpadkovy kos tu proste nenajdete. Ty jsem videl jen v Morondave a tady v Tane v central parku Ortana.

25. listopadu sms
Obdobi destu se nezadrzitelne blizi a uz o sobe dava vedet. Po proprsene sobotni noci a nedelnim dni v Majunce jsem zavelel k ustupu a nocnim 550km a 12h dlouhym presunem jsem zakotvil v Antananarivu. Prselo i cestou pres noc. Dopoledne bylo hezky a stiham i vetsi pesi okruh mestem. V poledne uz zase prsi, je chladno a zatim to stale trva. Zda se ze do odletu uz tu asi nic jineho nez dest nezaziju.

23. listopadu sms
Vcera dva kratsi presuny s poledni pausou na koupani v rece. Pak odpoledne delsi presun do mesta Mahajanga (Majunga) kam prijizdime rano ve 3h v desti a v temnu. Ani nejsou videt hotely. Nastesti ridic vyklada svuj nakup doma kde zrejme asi usnul, coz se ukazalo byt vyhrou. My tak vystupujem v centru za svitani kdyz mesto oziva. Znicen a unaven jsem dopoledne prospal Nevim co me sem tahlo, ale dobre ze tu jsem. Na krizovatce u pobrezi objevuji dominantu tohoto mesta, baobab s obvodem kmene 21m. To je fakt peknej macek.

20. a 21. listopadu sms
Jizda taxibrusem = vzdy vam jde o zivot. Vetsinou jde o zivot i samotnemu autu ktere schyta stovky tupych ran od der v silnici. Celou dobu si rikate ze to kolo musi upadnout nebo mozna rovnou utrhnout celou napravu. Podezrivam Malgase ze nemaj v pneumatykach vzduch, ale nejakou hmotu. Snad mozna proto ma vetsina taxibrusu na strese hned dve rezervy. Rekord? Muj osobni urcite. V male Mazde pro 15 lidi, ve ktere bezne jezdi 22 lidi a to uz se fakt mackate, nas dnes jelo 27 ! Zkroucenej jak paragraf, sardinka hadr, bolest kycli, kolen, zadku, vydejchavam z hluboka jako pri porodu a stejnej vyraz v obliceji jako mam ja maj vsichni kolem. Tak takhle cestujou Malgasi a jsem stastnej ze jsem to zazil.

.. no a kdyz jsem to prezil, tak jsem se krasne utahal v NP Ankarana. Za den tu ale clovek moc nevidi. Dal jsem jen most na Tsingy a velkou jeskyni. V lese nekolik ptaku a zase ti prima lemuri. U vecere tady v kempu si ted pomocnik a servirka pisou ceska slovicka, takze od ted vas tu mozna i nekdo cesky pozdravi a popreje vam dobrou chut.

Vcerejsek prekonam. Dnes nas v aute jelo chvilku 31 lidi. Tenhle lidsky tetris byl ale nejak lip poskladany, takze to bylo jen mackani se bez velkeho utrpeni. Posunul jsem se o 150km dolu do mestecka Ambanja, kde kratce po mem prijezdu zacala bourka.

19.listopadu sms
Rano zase jedna ridka akce. Jinak krasne a prijemne straveny den. Dopoledne park Montagne D Ambre a konecne par poradnejch chameleonu a par Brokesii, tech nejmensich na svete, mericich ne vic nez 2cm. Pak prejezd najatym kad-kad do Tsingy Rouge, krasne rude malgasske krajiny.

18.listopadu sms
Vcerejsi presun trval 30h. Prejet pul Madagaskaru taxibrusem a to byl primej spoj, trvalo dyl nez sem priletet z cech. V poslednim meste zdrzeni 3h. Vysedala pulka lidi a s nima pul maxi nakladu ze strechy dodavky. Sundat ze strechy 2 motorky da fakt zabrat. Poslednich 130km bylo vazne tragickych. Asfaltu tam vice nebylo nez bylo a tak krokem klickujete v dirach. V 11 v noci beru prvni hotel a vecerim co ulice nabizi. Bylo to dobry, takze tedy i dnes vecerim hromadu nudli se zeleninou posipane necim, nejake masove kulicky, 2 vejce na tvrdo a masovy spiz se spekem, to vse za 35kc. Jsem zas paradne nacpanej. Je to zasoba na zitrejsi celodeni akci v parku Montagne De Ambre kde to zas spalim a vypotim.

16.listopadu sms
Prdel mam na kasi. Podstupuji nejdelsi presun do nejsevernejsiho mesta Antsiranana (Diego Suarez) Delka asi 900km, doba jizdy snad 25h. Do cile zbejva uz jen 200km. Dve noce jsem poradne nespal. Tady se snad zas trosku srovnam. Cestu zpet radeji rozdelim na vic useku, tedy pokud bude cas. Datum odletu se nezadrzitelne blizi a ja se i docela tesim. Uz tady toho cestovani mam tak nejak akorat.

15.listopadu sms
V noci konecne sracka, ale jen mala epizodka s pulhodinovym sezenim. Po 3 dnech zacpy jsem to docela uvital. Venku pekne chcalo a ja byl pod deravou strechou jak ve sprse a toaletak chranil vlastnim telem. Rano jeste mala dohra. Nekolik Endiaronu to srovnalo a zatim je klid. Presun zpet do Tamatave a odtud nocni presun zpet do Tany autobusem ktereho jsem si tu nahodou vsiml uz pred par dny. Tak zas mam vyresenej jeden nocleh.

14.listopadu sms
V planu bylo dostat se na ostrov Nosy Boraha a odtud dal do indickeho oceanu na pozorovani velryb. Bohuzel se dozvidam ze ty jsou k videni jen rijna. Tak prd. Relax, pesi vylet do sousedni osady kde budim znacnou pozornost. Na ceste jsem malem zaslapnul chameleona kdyz prechazel, tak jsem si s nim pak chvilku hral. Chudak z toho byl asi trosku vystrerovanej. Uz jste meli v ruce velkyho chameleona? Nic vam neudela. Jen trosku skrabe jak hrabe nohama a snazi se z toho revreni ruky dostat. Pak koupani v ind.oceanu a zaroven v rece ktera se tu vleva. Jak malej kluk tu litam nahej, chvilku v rece, chvilku v mori v obrovskejch vlnach.

13.listopadu sms
Vse uschlo tak jsem se v poledne presunul asi 170km na sever do Soanierana Ivongo. Tady se rano uvidi co dal. Cesta sem byla plna smradu v aute a zvracejici lidi kolem me. No vazne sila.

12.listopadu sms
Nocni presun z Fiany do Tany byl vazne pekelny. Na zimu jsem byl pripraven a oblecen. Ovsem bylo hur. Nekolik hodin trvajici bourka a dest a auto do ktereho skrz okenka a dvere doslova chcije. Sedim uprostred a mackaj se na me lidi od okynek. Rano v Tane vystupuju s mokrym zadkem od nasakle sedacky. Batoh je promocen i presto ze mel plastenku a bagaz na strese byla prekryta plachtou. Proste vse na hovno. Z Tany presun asi 250km severovychodne do Tamatave kde jsem ted vse rozvesil a susim. Zrejme se tu kvuli tomu den zdrzim.

11.listopadu sms
Ranomafana je konecne poradnej park kde je k videni hned nekolik druhu lemuru. Ovsem neni to zadarmo. Tenhle destnej prales da s prevysenim zabrat kazdymu. Odpo presun do Fiany a odtud me ceka nocni presun asi 10h do Tany. To teda bude noc.

10.listopadu sms
Rano jsem si vyzkousel tahnout pus-pus cestou na terminal, takze Vaza pobavil vsechny kolemjdouci. Presun asi 200km severne do vesnicky Ranomafana, ktera je ve stejnojmenym narodnim parku kterej snad dam zitra. Jsem vysoko v horach a je to znat. Zatazeno, mirne hrima a zatim jen lehce prsi, ale vecer toho asi bude vic.

9.listopadu sms
12h dlouha jizda vlakem ve starych vagonech. No jine proste nejsou. Vlak neni ani moc plnej. Uzasne vyhledy do krajiny. Mistama se jede vysoko. Mumraj na zastavkach s prodejem jidla do okenka, zebrajici deti a jejich usmevy kdyz dostanou bonbon a silenej dav deti kdyz bonbony rozdavam. Jsem doslova obklicem. Zeleznice tady totiz vede dost odlehlou oblasti, takze divocina. Nepopsatelna atmosfera ktera se proste musi zazit od zacatku az do konce cesty. Daroval jsem sve spinave a smradlave triko.

8.listopadu sms
Brzo rano jedu taxibrusem 12km jako sardinka do rezervace Anja na Lemury Kata. Skotaci mi nad hlavou a mam je temer na dotek. Dopoledne navsteva zdejsi manufaktury na rucni vyrobu papiru, do ktereho je pri vyrobe vkladana zelen a kviti a jsou tak vytvareny nadherne kvetiny, ktere pak vypadaji jak kdyz jsou do papiru vlisovane. Poledni presun 55km severne do Fianarantsoa, kde na nadrazi kupuji listek na zitrejsi velkou atrakci. Bude to jizda starym vlakem do Manakary.

7.listopadu sms
Rani prohlidka dvou Canyonu Ratr a Maki byl vcelku nudna. Rozhodne nedoporucuju. V poledne presun asi 220km vychodne do Ambalavao. Zde bych mel zitra najit jednu moc peknou zajimavost, tak uvidime.

6.listopadu – sms
Isalo je piskovcovy skalni masiv o delce asi 120km a sirce asi 22km. Z vyhlidky je dost podobny GrandCanyon v americkem Coloradu. Tedy alespon takto to rika pruvodce, ktery ode me dnes dostal zabrat. 8h okruh jsme daly za 6h. Sam rekl ze asi rad chodim a ze vetsinou provazi starsi turisty, coz je asi pravda, protoze za cely den nepotkavame zadne mlade lidi, ale opravdu jen ty starsi. Krom vyprahle pustiny jsou zde ale nastesti i soutesky s potuckem a nekolika krasnyma jezirkama ve kterych se ale bohuzel nekoupu. Voda je chladnejsi a je se v noci potil s pritelem aspirynem a bojoval s nachlazenim. Mam rymu, nudle jak oprate a chrchlam. Jsem vazne dost vyfoukanej z otevrenejch taxibrusu, hlavne z vecernich jizd.

5.listopadu sms
Presun asi 250km vychodne do mestecka Ranohira, ktere je vstupni branou do asi nejvetsiho a nejznamejsiho narodniho parku Isalo. Zde dojednavam 2 deni prohlidku, tak uvidime co uvidim.

4.listopadu – sms
Presun do mesta Toliara a odtud zitra dal. Nechal jsem si od mistnich sundat dlouhy vous. Ochutnal cerstvy kokos a narval do sebe snad vic nez pul litru mleka. Pak se kokos presekl napul a ze slupky se odsekla lopatka na vydlabani vnitrku, ktery nebyl ztvrdly jako znate od nas. Byl takovej, no, skoro jak nejakej rosolovytej skraloup. Nasel jsem i terminal taxibrusu odkud zitra pojedu.

3.listopadu – sms
Rano v 8 pri odlivu dokud je more klidne vyplouvame na morske piroze s vahadlem par kilometru od pobrezi kde asi hodinu snorchluju v nadherne koralove zahrade a uzivam si podvodniho sveta. Fantazie. Pak dospavam. No a pri pozdnim obede jsem se hrozne prezral. Dva kopce ryze, rajcatova omacka a fazolova omacka a velka ryba. Jeste ted vecer jsem plnej. I tak jsem do sebe dostal vybornou sladkou pochoutku a to pistacie v karamelu, placka o velikosti dlane z ulice za korunu. Ted jeste zaludek podporuju v traveni bilym vinem.

2.listopadu – sms
Odpocinek dle planu, dlouhe spani, jidlo na ulici s mistnima, koupani v teplem mozambickem prulivu a navsteva zelvy chovne stanice ve ktere je snad tisic zelv od malych az po velke. V planu ale nebylo ze se probudim s knedlikem v krku a budu zobat brufen. Vecer to totiz na nakladaku pekne protahovalo a nascitalo se to i z predchozich dnu, treba z uviznuti na brodu, kdy pak celej vecer sedite na mokre sedacce.

1.listopadu – sms
Presun 170km jizne do Ifaty velkym nakladakem se spoustou lidi. Jelo to 13 hodin. Zde par noci setrvam abych zrelaxoval. Je treba hodne jist, pit a spat a celkove telo pripravit na dalsi presuny. Cetl jsem ze je to tu hezky, tak uvidime zitra za deniho svetla. Ted v noci je to tu jedna velka diskoteka.

31.říjen – sms
Pekelny presun na motorce asi 90km busi do vsi ke krizovatce kde snad rano neco pojede. Z Manja totiz jede taxibrus az v nedeli. Soucasti prepravy je i zajisteni prespani v soukromi. Z motorky a hlavne z batohu jsem ukrutne rozlamanej, boli me trisla, zada, no proste vsechno. Davam si panaka mistni palenky. Je hnusna a priserne smrdi.

30.říjen – sms
Presun jizne do Manja ouzkou rozbytou cestou. Nalozeny pick-up 15 lidi. Sedim uvnitr ale mackame se tam 4. Dva velke brody auto nezvlada a jen v trenkach ho vsichni zdlouhave vyprostujem. Ostatni mensi brody uz jsou v pohode. Opravdu dobrodruzny zazitek.

29.říjen – sms
Rani okruh v Kirindy uz byl uspesnejsi. Sifaky i lemuri s mladatama. V poledne navrat do Morondavy. Zitra snad zvednu kotvy.

28.říjen – sms
Vylet do rezervace Kirindy Forest. Nejaky pruvodce z hotelu se me snazi ukecat ze mi tam vezme a vse zaridi. Z puvodnich 300tis se smlouvanim pres 250 dostavame az na 200tis Ar. I tak je to drahy takze jedu dobrodruzne sam taxibrusem asi 50km. Mame velke zpozdeni a vyjizdime az dopoledne kdy se sejde dostatek lidi. U vstupu pomuchlany z dopravy jsem v poledne a necekane jdu jeste hodinu. Les v odpolednim horku spi a moc toho nevidim. Prijimam tedy variantu prespat zde a dat znova okruh brzo rano kdy les oziva. V podvecer fantasticka spici Fosa v korune stromu. Jen line se pohnula aby zjistila kdo ji zas otravuje focenim. U vecere po bungalovu pobyhaji maly lemuri mysi. Pak az do pulnoci s celovkou pozorovani nocniho zivota v lese.

28.říjen – videa

27.říjen – zpráva sms
Vylet na pujcenem kole ktere bylo v dezolatnim stavu do 20km vzdalene aleje baobabu. Tam jsem dojel s prazdnym prednim kolem. Zpet jsem jel jen piscitou cestu a na asfaltu uz jsem si stopnul odvoz a dojel s kolem na strese.

26.říjen – zpráva sms
Vcera Velke Tsingy de Bemaraha, lezeni po skalach, lanove mosty, prodirani se jeskyni. Jsem spinavej jak prase a hrozne smrdim, teda hlavne propoceny triko. K obedu ryba takze mam dloho co delat. Prijizdi nakladak kterym jsem prijel. Super, jedou zpet do Belo a berou me. Pomocnici jsou lehce v nalade, takze je sranda. K veceru se jeste naklada zbozi v male vesnicce, tak zatim kopana s mistnima detma. Opet se cela ves prisla podivat na belocha. Nakladka do tmy tak tu zustavame spat.

Dojezd do Belo, presun privozem, prani smradlavejch a spinavejch veci vcetne me v rece. Taxi-brus, suseni veci za jizdy z okenka, takze jsem vsem pro srandu. Cestou spousta baobabu. Tet uz jsem v Morondave v hotylku v centru vedle nejake mesity jak prave zjistuji podle halekani z venku.

24.říjen – zpráva sms
Vcera dlouhe cekani na taxibrus, jizda na plne nalozenym nakladacku, vzadu misto pro par lidi, ale je nas tam nalisovano 12 + 2 deti + kohout. Utrpeni, skrceny nohy, bolava prdel, dusno, smrad, ale fajn nalada. Maj srandu z VAZA. Vi ze jsem cech co umi 5 jejich slovicek coz je tesi. Dekuji kdyz clovek predemnou dobrovolne s dalsima stoji na sajtne a vlaje za nakladakem. Podekovani je opet rozesmiva. Delim se s nima o svou vodu, oni se mnou o sve jidlo. Na belochy kricim vaza. Jsem uz jejich. Malgasi jsou proste uzasny kdyz jim ukazete ze nejste jako belosi v dzipech. V noci se vsichni mackame a spime pod slamenym pristreskem u reky, protoze je tma a privoz pojede az rano. Asi prvne vydeli karimatku a spacak. Rano se ke snidani pecou cestve koblizky a je caj. Vse po 1kc, tak platim i detem. Dnes odpocinek, spanek, relax, koupani.

22.říjen – zpráva sms //aktualizace
Plavani pri piroze, obed na brehu za dozoru cele male vesnicky. Za obet padla slepice kterou vezem zivou aby maso bylo cerstve. Je ale nedovarena a tvrda ze to ani neodtrhnu od kosti. Odpoledne silny vitr zveda velke vlny, tak do blizke vesnicky prechazime prez rozpalenou polopoust a zkracujem tak zatoku. Vecer louceni s pruvodcem a pirogmany. Ten hnup to zabalil driv, ze jako druhy den do Belo Sur dojedeme s mistnima motorovym clunem. Nic ale poradne nedomluvil. No snad to aspon opravdu bude zaplacene.

Drsna plavba kocabkou plne pytlu zasob a lidi. Sedime na nich a plujem 6h. Neni kam se hnout ani kam natahnout nohy. Opravdu drsny. U privozu louceni s francouzi. Jedou na jih a ja na sever. V Belo Sur se me u privozu ujima mistni par vedouci me do hotylku Karibo. Provadi me zde mesteckem, ukazuji kde bydli a pak i odkud mi rano pojede taxi-brus na Bekopaku.

 

21.říjen – zpráva sms
Vyuzivame stinu a varime obed ve slamene chysi u mistnich na brehu. Kus nize nakup prave chycenych ryb. Navsteva kaskadovych vodopadu a koupani se v jezirkach pod nimy, pri cemz pozorujem prvni Sifaky bile skotacici ve vetvych nad nama.

19.říjen – zpráva sms
Tak nakonec mame misto 2 pirog jen jednu, snad tu nejdelsi. Jose, nas pruvodce, pres noc sehnal levnejsi. Vcetne 2 pirogmanu je nas tu 6. Jizda sirokou ale dost melkou rekou. Teplota vody je rozhodne vic nez 30, vzduch ani netroufam odhadovat. Pauza na obed u krovacke vesnicky. Behem chvilky uz se v tehle hnede rece koupeme a dovadime s mistnima detma. Neopakovatelny zazitek ktery se mi vryje do hlavy i srdce snad na veky. U vecere sledujem zapad slunce a na druhe strane soucasne vychod mesice.

Mistni nazvy. Vim prd jak se to pise takze to sem davam jak to slysim. Taxi, je jasny i tady. Taxi-brus je verejna doprava, vetsinou nejakej tranzit pro 12 az 15 lidi podle znacky. Mezi mesty vetsinou velkej naklad na strese. Pus-Pus je dvojkola sedacka tazena malgasem, vetsinou bosym. Kad-kad je jeep 4×4. Piroga je kanoe dlabana z jednoho kusu kmene, dlouha 6-8m? Pirogman je majitel lodi a jediny hnaci motor. Cas UTC+3, tedy o 2h vice nez v cr, ale nevim a tusim ze snad toho zimniho.

18.říjen – zpráva sms
Po delsim vyjednavani o cene a programu se pridavam k 2 francouzum. Jeepem 4×4 je presun vic jak 200km zapadne do Miadrivadzo. Zde nas novy pruvodce najima pirogy a zitra rano odstartujem 3deni plavbu po rece Tsiribihina. Zkolaboval generator takze bar a vecere pri svicce. Ze tmy se ozyva zpev deti kterych jsem si dnes uzil az az. Vazaaa, Salud vazaa, krici deti i dospeli jenz prave provadi svou hygienu v rece. Kouzelna atmosfera do ktere za kopec zapada slunko.

17.říjen – zpráva sms
Pekelnej den s přesunem. Tana, jak se hl. m. Antanarivo říká, je šílenost a džungle lidí a stánků, teda slespoň v okrajových částech. Přejezd taxi na jižní terminál jsem si fakt užil. A ještě víc pak cestu taxi-busem na jih do Antsirabe. Kousek před došel benzín. Řidič mizí s kanystrem a vrací se za půl hodiny. Dojezd za tmy a tady bloudím a tápu. Využívám Pus-Pus k nějakému hotýlku a jdu rovnou spát.

16.říjen – zpráva sms + email //aktualizováno
Jem na Madagaskaru. V 15:40 mistniho casu jsem pristal na meyinarodnim letisti v Ivatu, coz kousicek vedle hlavniho mesta Antananarivo. Pozitivum je ze se mnou pristal i muj batoh, kterej je opet tezkej jako svina. Imigracni vstup a vizum probehlo hladce na 2 mesice za 45 Eur. Pred letistem symbolicky libam zem na pozdrav za sebe, Vladu Lemberka, Dominika Max. Ramika a za Moniku a Jirku Vackovi, kteri me z letiste sms zanavigovaly do hotelu. Jsem na tuto noc ve zdejsim moc peknym ale drehym hotylku, v prepoctu na nase za 340,-kc. Sen se zmenil ve skutecnost a skutecnost je takova, ze jsem tu v peknejch srackach. Noc prisla rychle a ulice ozily. Beloch aby se bal vylezt ven. Mozna proto jsem zadneho ted nepotkal. Zitra zkusim nejaky presun nekam ….. kam me co doveze.

//sms
Na pařížském letišti CDG jsem z 2hod přestupu bloudil a stresoval se rovnou hodinu. Noční 12h přelet na Mauricius byl v pohodě. Teď tu dospávám a čekám na odpolední přelet na Madagaskar.

15.říjen – „Den D“ – start
Domov opouštim krátce po 9:00 a kamarád Jaryn mě veze jeho černým Superbem na letiště. Z Ruzyně se odlepim ve 12:20. Dobrodružství začíná. Držte mi palce. Batoh váží 20 kg. Batůžek do kabiny s fototechnikou má 7 kg.

 


11.říjen – „mám pas“
Vše se stihlo a pas mam. Za skvělou pomoc děkuji pani Bártové z cestovních dokladů Měú Rakovník.


26.září – „infarktová situace“
Ráno při absolutně náhodném mrknutí do pasu zjišťuji jeho konec platnosti 22.10.2013, tedy týden po mém odletu. Po vzpamatování se a vydejchání ihned chvátam na příslušný úřad s prosbou o záchranu. Dvě vysmáté dámy mě na přepážce ujišťují, že do 14 dnů, tedy jen pár dnů před odletem, budu mít pas nový. Nezbývá než věřit.

 

30.srpen – letenka:
Zpáteční letenka zakoupena s datem odletu 15.10.2013 a návratem 28.11.2013 (29.11. v čr). Trasa: Praha-Paříž, Paříž-Mauricius, Mauricius-Madagaskar (Antananarivo (Ivato)). Cena: 30.116,-kč. Původní rezervace byla asi o 650,-kč méně, ale čekal jsem příliš dlouho a konflikt v Sýrii zapříčinil prudký nárůst cen v obavách leteckých společností ze zdražení paliva.

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>